Umělé ráno

dřepím na studených schodech
káva se mi zvědavě natahuje přes rameno
je odpoledne
ale já mám stále ráno

dům je jiný
když je v něm prázdno
ticho
pouhý zbytek návykových látek
omámená
rozumu, prosim, stačí plátek

chtěla bych znát
proč každý má svoji zápletku
kolem níž se točí
scénář
a já jen papír roztrhaný?

řádky se rozsypaly
písmena smutkem sténají
snažíc se z nich postavit
svoje vlastní příběhy

naplnit jimi prázdno
pojmenovat je
a dát na vodítko
zkus to
když to nechtějí