Mlha

Bílá tma proudící v ulicích města,na které už dávno každý zapomněl.V něm bloudící slepý člověk,no což stejně by neviděl.

Je sám a chodí dokolečka,nekonečně dlouhou tmou.Tou tmou nevidomou.Je jako jehla v kupce sena,nemůže tam a ani zpátky.Jako-by snad zavřel ho někdo do oprátky.

On však šplhá se dál na zámek v mlze,zámek tisíce nadějí.Ten zámek ,který najde v duze a pak bude mít zase klid.

Když v tom podjede mu noha a naděje zmízý v nenávratnu.