Samota

Jsem najedená a pořád mi to nestačí.
Noc váže a bez spaní je obručí.
Slova jsou zbytky energie,
co plápolají plné letargie.
Myšlenky se táhnou.

Prý sklo přináší štěstí.
Ale nevěřím tomu.
Žiji v Pánu.

Avšak skrze lítosti.
táhnou se smutky
jako rozsekané kosti zaživa.
Ohryzek je tětiva.
Plašení v okázalosti.

Nahota jádra skutečností
i bolest nad propastí.
Úpon s vyjeknutím bez vystřízlivění.

Kruté vyčerpání.
Duše zanedbání.
Hmyz sedá a nemám se na odpor.
Možná chutnám jako zvon,
co zpívá z lůna bezmoci.

Ztrácím sebe.
Žiji bez obejmutí
a pořád to se mnou klepe.
Sen, úděl, rutina.
Věčná propadlina.
Samota promlouvá.