***

Anotace: ***

Roky uplynuly,
příroda několikrát obměnila stráně.
První stříbro vlasů rámuje mé skráně.
A samota provází každý den.
Vzdala jsem hodně věcí. I svůj sen.
To abych umlčela jednou provždy tu šílenou bolest.
Soužení, co nejde unést.
Srdce přetékající lávou,
co spálilo poslední úzké vazby.
Skutečně milovat a mít rád
v dnešní době bohužel nemůže každý.
Jdu životem jako vlk,
co nemá svou smečku.
Jsem jako nedopsaný příběh,
co hledá za větou tečku.