Návštěvnost
Samota
Samota
Vykročil z vězení bílých stěn
kde nezaslechl měsíce milého slova
mříže samoty, co svazuje, ubíjí
učiní z člověka ustrašeného vola
Aby se v závěji opilé brodil
rozkopával řádky spadaného listí
šouravou chůzí hravého dítěte
Upřeným zrakem na obzor hledí
počítá zbloudilé načechrané bochánky
jak odírají smrky huňatým břichem
co nezakusily broučí naháňky
Navštěvuje smuteční síně
nabité smutkem lidské líhně
aby vyslechl prožitky zesnulých
Slova z tištěného cáru papíru
z úst imunního řečníka
promlouvaje k nebožtíku
Čas od času po obřadu
zavítal do poklidné kavárny
aby slzy deroucí se z očí
tiše v koutě nepozorován
potlačil sladkou chutí medovníku
Přemítal nad životem zesnulého
sám u stolu o čtyřech židlích
a tiše si pobrukoval
„Tam u nebeských bran“
Já zůstal jsem opuštěný
zůstal jsem sám…
https://www.youtube.com/watch?v=lRca7evReSs
Komentáře (8)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskTak jsem ještě zabrousila. I těžké téma lze pojmout citlivě a bez klišé patosu.
14.07.2023 13:50:30 | Vivien
Jsem moc rád, že tě něco z mé tvorby zaujalo. Snažím se klišé vyhýbat a zbytečně verše neškatulkovat do předem připravené formy, pokud to není nezbytně nutné. :)
14.07.2023 13:57:36 | Kubíno
Advent se blíží. I Nový rok / už cítí to v kříži. Stejně tak starý hřbet lidský / že si někdo připomene / není tomu vždycky.
Tak díky za empatii Kubíno. Ta atmosfera, pěkně vystihnuta trefnými obraty*
18.11.2022 22:20:47 | šerý
Děkuji opět za pěkný přídaveček, jsem rád, že verše zaujaly. :-)
19.11.2022 22:17:41 | Kubíno