Pocity

Jako loutka hledám sílu v díře
a v zoufalství táhnu po papíře.
I stěny útočí prázdnotou
a mluví němotou.

Sliby, co raší v beznaději.
Sypu se po tají.
Vidím jiné děti a slzy padají.

Jsou Vánoce.
Já pod stolem
a chodím úvalem.

Nepřijdou a halím se do černé komory.
Vyrábím černobílé fotky a
čekám na zázraky,
co se nekonají.

Počítám slzy.
Jsem máma
a Vánoce bolí.
Vypouštím se.
Kdo nezažije, neví.
Schovaná pro okolí.