Den, kdy zemřela poezie

2014-2015

Slova vyschla v ústech dříve,

než stačila se do papíru vpít.

V nitru znělo jen prázdno,

hruď opředly keře trnité

a srdce pod kletbou ke spánku ulehlo...

A tak šla jsem a spálila

každou stránku,

každý verš,

každé slovo.

Přijala jsem tu újmu,

poraženě žila bez smyslu.

Tenkrát mnou protékala řeka slov,

co před očima měnily se v barvy

a v mysli spojovaly se v obraz. 

Nyní zůstalo mi

jen pár kapek inkoustu.