navždy v bezpečí

Klečíš na zemi,
oči-bezedné studny,
zranění, co se nehojí,
duše údělu svého se bojí.

Chvěješ se,
chci Tě obejmout,
lhát, že bude líp
a věřit slovům svým,
usušit na tváři slzy,
šeptat,
že všechno se spraví už brzy.

Naději odvál vítr,
odvahu roztříštil strach,
bude to horší,
co bude pak?

Stíny se jím plouží,
Krůpěje potu na čele,
On se jim vzpouzí!
V srdci nová síla,
Už ne naděje, ale víra!

Pozdě.

Z víry je zoufalství,
Tam jádro utrpení tkví,
Už nemáš sílu bojovat,
Dlouho nebudeš vzdorovat,
Zavři oči,
ať zdá se Ti sen krásný,
Buď v bezpečí…navždy…