Lidé a labutě

Nový člověk přijde,
starý pryč se ztrácí.
Proč jen nejsou lidé
jak ti bílí ptáci?

Po chybičkách slídí,
láska v nich tak zteří.
Proč jen věčnost lidí
na roky se měří?

Labutě na hladině
milují se za hrob.
Nic je k tomu nenutí?

To, co lidi nemine,
ze všech zemí a dob
je však píseň labutí.