Abstinence

Když už doufám že spím,
Cítím jak dopadá na mne splín
V tu chvíli okamžitě vím
Že to, jestli dnešek přežiju,
Se dopředu určitě nedozvím.

Nemám energii už se v lidech hloubat,
Zkoumat jejich myšlení, včetně traumat.
Proč nemůže být občas něco lehčího a stále o stejné kvalitě?
Proč mi klouby z těchto myšlenek natékají barvitě?
Udělat z lásky drogu jednoduchou, ale totožně silnou,
vždyť ne jeden kdy řekl že to je stejný, jak střelit si Herák buchnou
Až jednou emoce mi bouchnou,
Až jednou nevydržím nátlak
Já obrátím se na vlak,
Počkám až on se rozjede, Hlavu mi rozjebe,
Všechno bude jak má být,
já totiž opět ztratila nit a vůli žít.

Když po dlouhé době v ruce držím stejnou čepel
Klepu se, ale říkám hlavě ,,nemel"
Nechci to, už nechci si ublížit,
Kéž bych neměla pro tuhle závislost takový cit
Vzpomenu si ještě někdy na život,
Kdy jsem ráno vstala a nebyla autopilot
Depersonalizace - věc nemilá
Moje tělesná schránka - věc neživá.

Takhle zní myšlenky smutného abstinenta, trosky
takhle zní droga, co vymazala mnoha lidí mozky
Nevinná zábava v tom se trochu poškodit
Kdybych tak věděla dřív, už to nepůjde napravit
Můžeš se vyléčit, ale jizvy zůstanou
Jizvy odejdou až s tvým posledním dechem
A rozhodně nebude to spěchem