Vzpomínková

Vzpomínková

Tak už to někdy bývá,
stane se náhle chyba.
Celý svět se zastavi,
nic se nedá napravit.
Tělo řekne,, A už dost
měj mě jenom pro radost"
Než to ale nastane,
pořádně si trp,
můžeš býti vděčná,
neohnal se srp.
Je mi moc líto,
že zklamala jsem všechny.
Je mi moc líto,
že musela jsem sbalit věci.
Těch sedmnáct let s vámi
bylo jak procházet zahradami.
Tvoření, zkrášlování, budování
k tomu příjemné od srdce obsluhování.
Bude mi vše chybět, teď i slza mi stéká.
A to jsem si myslela, že nedovedu být měkká...