Chladná

Věky již bloudím sněhovou bouří,
věky již umrle hledám zde života,
ledová vichřice oka mi mhouří,
já jsem tu jediný ze světa sirota.
Slzy mi ztvrdly ve vousy z rampouchů,
vidno jest nic než sinavá nicota,
slyšno jest nic než šumění ve uchu,
ústa má svírá ledová němota.
Koleny brodím se ve sněhu bělavém,
paže i nohy mi nadále těžknou,
a srdce tlukot v hrudníku churavém
odbíjí poslední hodinu tesknou.
Štiplavé vločky mi bičují tváře,
konečky prstů mi prosákly ledem,
vánice ledová šaty mi páře,
nicota proniká dále mým hledem.
Kéž tělo mé zchladne jak jiskra lásky,
co zdrtila srdce mi ledovou dlaní,
kéž zima uchová navždy ty vrásky
z života bídy pod sněhovou plání.