Pro vozíčkáře

Pro vozíčkáře

Anotace: Mezi řádky 2023

Já vím,
že proklel jsi pomalu
tu cestu,
kde nohy prostě nejsou.

Co naděláš?
Pár smutných rýmů
nespraví duši i vnitřní špínu.

A tak sedím s Tebou u stolu.
Káva stydne pomalu.
Vozíček mluví
a melancholie duní.

Podáme si ruce,
ať myšlenka nebolí.

To nezná ten,
kdo nezkusí
na tvrdou kůži život s řetězem.
Někdy je otrava přežít každý den.
Bolest má mnoho trudných jmen.

Autor mkinka, 13.05.2023
Přečteno 190x
Tipy 23
ikonkaKomentáře (10)
ikonkaKomentujících (6)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Můj manžel také skončil na vozíku a život s ním je fakt jízda. Bere to s humorem - tvrdí, že alespoň ušetří za boty. Kam dříve došel, tam se teď sveze. Takže oba zdravíme vozíčkáře. Daniela a Ivan.

16.05.2023 20:12:12 | danaska

líbí

Moc děkuji za podporu básně.a jsem šťastná, že básně psané srdcem se líbí.j.

16.05.2023 20:15:46 | mkinka

líbí

Pěkná a s citem napsaná. :-))

13.05.2023 22:35:22 | Kan

líbí

Moc a moc děkuji.

14.05.2023 08:30:09 | mkinka

líbí

Nesmírně citlivá a krásně pojatá báseň... přesto, smutno je mi po jejím přečtení...

13.05.2023 15:41:41 | Helen Mum

líbí

Je autentická, jak to cítí můj vzdálený kamarád na vozíčku. Básnička mu udělala radost, tak jsem se též chtěla podělit.

13.05.2023 15:54:34 | mkinka

líbí

Hezká básnička a ta poslední sloka opravdu pravdivá. Měj se hezky.

13.05.2023 11:22:15 | Marťas9

líbí

Děkuji, zlatá.

13.05.2023 11:34:04 | mkinka

líbí

S citem moc hezky napsáno, milá Jituško.

Ať se máš co nejlépe to půjde :)

13.05.2023 11:13:53 | Ondra

líbí

Děkuji za milý komentář.

13.05.2023 11:18:03 | mkinka

© 2004 - 2025 liter.cz v1.8.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel