S kočkou díváme se z okna.
Den buší do prázdna.
Díky ní nejsem sama.
A tak jen píšu
a zvony v duši bijí
pro každou promarněnou chvíli.
Odlétl čáp i vrána.
Pohled jiný i tětiva.
Odejdu i jednou já
a se mnou báseň plačtivá.
Hledám lyru, kde je kamení.
Zpívám, kde je soužení.
Padám bez rovnováhy
a v nitru není lektvar uklidnění.
Krachy, dluhy vyzvánějí.
Odpovědí je tón němý.
Prostor k udušení.
Zpívej, směj se, raduj se, dýchej z hluboka, ať zmizí ta tesknota,přijde větší radost ze života. Kočičky přiloží tlapku k dílu a mají na tom svojí míru. Pa opatruj se.
14.05.2023 15:23:32 | Marťas9
...ale o tom to přeci není,
radosti je třeba hledat do zemdlení :)
Neboj - zase bude líp :)
Milá Jituško, objímám Tě a bude nádherně i venku, i v srdci ;)
14.05.2023 14:28:12 | Ondra