Opuštění
Opuštění
Ať déšť moje ruce smáčí,
unavené po těžké práci.
Ať jim trochu uleví,
po bolesti plném dni.
Ať je skropí, navlhčí,
od bolesti jim ulehčí.
Do teď měli útěchu jinou,
teď však bez odpočinku hynou.
Ty jsi jim byl pomocníkem,
když jsi je hřál ve svých, vlastním teplem.
Pomáhals jim, kdyžs je držel ve svých,
jak se teď obejdou bez doteků jemných?
Musels odejít? Do zoufalství mě uvrhnout?
Ptám se a nemůžu se ani hnout.
Ptám se, jaký jsi měl důvod k tomu?
Smutek mě bodá jako kusy kovu.
Nechals mě tu a já se teď soužím.
Asi si tě prostě nezasloužím.
Komentáře (10)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Pěkně :) máš pro psaní cit! Nepřestávej
09.06.2023 21:49:41 | Peregrini
zajímavě napsaná-je neotřlá a nezabředá nikde do vyježděnejch klišé ST*
moc se Ti omlouvám-ve svý příznačně přízračný roztržitosti jsem zvolil pouhý "typ", namísto "super"....:-D*
08.06.2023 19:51:38 | Frr
Sobecky doufám, že ti nikdy nevyschne inspirace a tvoje básně budu moct číst pořád, jsou úžasný
08.06.2023 18:49:18 | Quenya
Pro někoho je hodina jak dlouhý rok ...
Ať se Ti daří.
08.06.2023 16:42:30 | Fialový metal
Stará, tím myslím že jsem ji napsala asi tak před třičtvrtě rokem a dřív. Jinak děkuju za komentář :-)
08.06.2023 17:58:48 | LuMaRy
Zajímavý, taková stará báseň na 14 let, ale jdi ty :) no, co, dnes je možný asi cokoliv :) nevím, co si mám o tomto díle myslet, je to takový nahoru dolů :)
08.06.2023 16:30:02 | Constantine
