Představuji si,
že tam a tam pojedeme spolu.
Ale jen píšu do stromů
a počítám ztracený čas letokruhů.
Žádné domů.
Rytmus nemá pojmů.
Sedím sama
a nezapomenu.
Píšu si s trávou,
co nebolí.
V úkrytu pro okolí.
Třeba jednou štěstí zaprší.
I vítr zaduní.
Ba ztracená láska zakoření.
Povzdech bdí.
Duše city neztrácí.
Velmi jemné a citlivé verše... ano, jsou bolesti, které s člověkem zůstávají předlouhou dobu...
Měj vlídný večer, Mkinko! :-)
09.06.2023 19:16:57 | Helen Mum