Zklamání
Zklamání
Anotace: Mezi řádky 2023
Jako malá holka
jsem se chtěla na něco těšit.
Dělala dárky a přání panenkám.
Kamarádka mi chyběla.
Patřila jsem větám.
Dceru jsem měla jako kamarádku,
pak mě prodala za slova v pozlátku.
Prázdno a život nejde ani pozpátku.
Okno mluví v bezvědomí.
Přežít v beznaději je umění.
Samota jako bouřka mluví.
Stýská se mi.
A ona to neví.
Slza padá k zemi.
Komentáře (28)
Komentujících (13)
Doporučit
Tisk21.06.2023 20:20:59 Helen Mum
Nejhorší chvíle v životě mámy je ztráta - odloučení od dítěte, a na věku nezáleží, může být již dospělým. Osud je někdy krutý, nebo spíše lidé jsou k sobě krutí, dobře to píše Kozorožka... Z toho, co jsem od Tebe četla, Mkinko, usuzuji, že není nic, co by Tě utěšilo... jediným rozhřešením Tvého bolu může být opětovné shledání s dcerou, moci ji znovu obejmout, vzít za ruku, pohladit... je mi líto, že se trápíš!!! však nezbývá, než zachovat si víru, a snad jednou se Tvá dcera k Tobě vrátí... aby ta doba odluky šla snáze překonat, je dobré se radovat i tak, například z toho, že dcera je zdravá a je někde přítomna v čase a prostoru, který s Tebou sice nesdílí, ale je v něm šťastná... a i tam je stále Tvou dcerou, to se nikdy nezmění!! :-)
Mkinko, možná by Ti pomohlo najít si něco či někoho, kdo potřebuje určitou péčí - pomoc, a bude za ni vděčný a dá Ti zpětnou vazbu... co zkusit adopci na dálku? Mám to také tak, adoptovala jsem si před pár roky dívku z Indie... je to krásný pocit, když od ní přijde dopis a já z něho cítím a vím, že jsem někomu přinesla naději a pomáhám změnit nepříznivý osud... díky mé nepatrné pomoci může dítě studovat a moc si toho váží!! Přiznám se, v Boha nevěřím, ale činí mi radost, když vím, že ta má dívka v Indii se za mě občas pomodlí, mám z toho upřímnou radost!! :-)))
21.06.2023 20:23:26 Helen Mum
Pohádka o hvězdicích.
Jeden starý muž se kdysi vydal na večerní procházku po mořském břehu. Byl odliv a moře vyplavilo bezpočet velikých hvězdic, které zůstaly rozesety po celé pláži.
Vtom si stařec všiml chlapce, který na břehu sbíral hvězdice z písku a vracel je zpátky do moře.
„Proč to děláš?“ zeptal se ho.
„Příliv bude až ráno,“ odvětil chlapec. „Hvězdice by uschly.“
„Jen se podívej, kolik jich tu je,“ mávl starý muž rukou směrem k obzoru. „Ani kdybys sbíral celou noc, všechny nezachráníš. Myslíš, že to, co děláš, má nějaký smysl?“
Chlapec zamyšleně pohlédl na hvězdici, kterou právě držel v ruce. „Myslím, že zrovna pro tuhle to smysl má…“
21.06.2023 20:32:15 mkinka
Ano, pořád má smysl věřit, že se to třeba jednou změní. Děkuji za dlouhé psaní, plné útěchy.
18.06.2023 10:17:15 uživatel smazán
Vytrvej milá, pouto mateřské stále JE. A navždy mezi Vámi zůstane... Proto i hrst zbylé naděje... A věty nyní patří Tobě :)
17.06.2023 23:00:33 Marťas9
Jituško naše milá,
přejí ti ať jsi silná,
věř, že jednou přijdou rána,
ty budeš s dětmi vstávat.
Jen vydržet, zase dobře bude
na pláč a smutek misto nezbude. Pa
17.06.2023 21:22:18 Misha
pevně Tě objímám, sílu a naději posílám, drž se pevně a věř, že snad jednou opět ozve:-(
17.06.2023 17:10:11 kozorožka
Lidé jsou k sobě krutí, protože nevědí, co činí. Jak jim to ukázat, toť umění moudrosti. Kéž je lépe…
17.06.2023 16:53:41 uživatel smazán
kde není nic, zbývá alespoň naděje...jednou se tvé přání splní, věř tomu ;)
17.06.2023 16:50:04 jenommarie
Jitu, je mi moc líto, že se to nemění a neozve se..chjo..kéž něco mezi nebem a zemí..jí popopíchne a udělá to:(. Drž se, vím že to musí být těžký. U mě jedna komunikuje víc..druhá míň a také to nesu kolikrát těžce..že se neozývá. Takto to mi srdce trhá. Objímám. Pá
