Házím kamínky
na mořské dno.
Je mi trochu mdlo.
Věčná láska neexistuje.
Je to jen iluze,
co rozpadá se v mlze.
Pláž máčí slzy.
Sen prosí moře,
aby mě vzalo k sobě.
Ryby mě najdou
a budu patřit duze.
To dno bude mít srdce.
Přijaté v baladě.
Utopená v milé luně.
Objímám a nepouštím - buď Tě tím zachráním, nebo tam budeme potopení oba, Jitušenko milá :*
21.06.2023 14:34:50 | Ondra
Děkuji za milou reakci.
Báseň má melancholický text, protože melancholie je mi blízká i v životě.
Vliv moře dává řádkům příjemnou vlnu.
21.06.2023 14:48:21 | mkinka
Vůbec nemáš zač, Jitušenko :)
:) Melancholie je fajn - pokud ji není moc, ale to se dá říct prakticky o čemkoliv (snad s výjimkou zdraví) ;)
21.06.2023 14:56:17 | Ondra
z hloubi oceánu jsme vyšli a do ní se zase vrátíme...jsme jen voda...
21.06.2023 11:35:34 | stormeater
Má tolik drahá moře a oceány. Tak podobné lidským životním přílivům a odlivům.
21.06.2023 11:28:20 | šerý