Vzpomínka
Vzpomínka
Mé vzpomínky jsou černobílé,
oheň bílý hoří, hoří,
písně léta kolem zní,
šedé srdce sní a sní...
Kruh lidí a v něm kruh hlasů,
nekonečné přátelství,
nestárnoucí sen
v tento slavný den...
Všichni velcí, všechno krásné
opravdové, samospásné,
jako hra, již s věkem jsem hrál,
jako život, jenž se snem stal.
Hudba se tím kruhem nese,
kruhem přátel nestárnoucích,
ve vzpomínkách stále jsou tam,
v jejich zpěvu věřím barvám...
Komentáře (7)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Celý text má obrovskou sílu, protože vzpomínáš na všechny s láskou a vážíš si běžných věcí.Vidím v tom odpuštění k těm a těm. Ano, jak píšeš, nic není úplně bílé, ani černé. Nacházíš sílu v hudbě a ta je opravdu velmi krásná, má tisíce podob a to je na hudbě to nejkrásnější.Pak životu dáváš barvy. Zamyšlení je to celé a s láskou k živým bytostem stvořené. Opravdu velmi subjektivně řečeno a osobité vyjádření pojetí Tvého světa. Prima, milý Rosere.
02.07.2023 10:12:21 | mkinka
