Pocity ze života
Pocity ze života
Mám nutkání,
že se hádá celý svět
a neumím mu rozumět.
Tu a tam hledám směr
a cítím se jako kaskadér.
Padám bez ochrany.
Zem pevná hladí odřeniny.
Jsem možná plochá
a hodně zraněná.
Cit žije
a chybí mu ramena.
Zem je prý modrá planeta
a jí patří má zoufalá pirueta.
V ruce český bochník chleba
a kůrku, co k cíli zvedá.
Ještě pár let,
než hrobník svou práci udělá.
Hrst básní,
co radost nadělá
a pak odejdu
i duše zamává.
Oči přimhouřím
bez klení i zášti.
Ať mě kdokoliv praští,
pohladím ho léčivou mastí.
Odpouštět je slastí,
pak žít není pastí.
Komentáře (20)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Pro mne až moc těch rýmů v závěru, ale je fakt, že když odpustíš, uleví se hlavně tobě. :)
10.07.2023 08:19:57 | Philogyny
nikdo z nás to nemá v životě jednoduché a nikdo neví, co se STane zítra, natož za týden či měsíc, s citem a od srdce napsáno, dávám Ti ST:-)
07.07.2023 20:12:08 | Misha
.....Jituško...ještě máme před sebou spoustu "úkolů".....ještě se máme ledacos naučit,ty naše "vrstvy"na to čekají,tedy to hluboko pod nimi,čekají na projev v plné kráse,jen ta cestička je pěkně zarostlá,tak krapet bloudíme a taky padáme do pastí,co nejsou na první pohled vidět...a vyškrábat se z nich není až tak "easy"........až přijde čas,tak se to posune zasejc jinam,vyčistí se to,projasní a budeme jen tak polehku,zvládneme to se vším všudy.....Ji.P.S.Uvědomila jsem si,že umíš vyjádřit v básni určitou křehkost a některé Tvé verše jsou subtilní až do rozplynutí.....máš svůj styl a jazyk...jsi opravdu svá a po svém vyjadřuješ.....tíhu děláš lehčí....jednou se rozplyne,rozpustí.....v určitém bodě se sama v sobě ztratí...
07.07.2023 18:22:10 | jitoush
