Z velkého smutku
Z velkého smutku
Anotace: Neumím psát, ani jsem to neuměla. A tentokrát se o to ani nesnažím...
Už nic neříkám.
Nechci mluvit.
Ani milovat.
Spát už taky neumím.
Sleduju vše kolem sebe.
Lidi, věci, dopravu, jevy a počasí.
Stýská se mi, po lidech a konverzaci,
po citech a pozornosti.
Zbyly mi však sny.
V noci mě pohlcují,
ve dne pak matou.
Zdálo se mi,
o tobě, o něm, o nich.
Blouzním jako smyslů zbavení.
Tvář samé slzy a nářek.
Probuďte mě,
někdo, prosím...
Komentáře (11)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk25.07.2023 23:41:56 uživatel smazán
Znám jeden, kterej vždycky zabere:
Potkají se dvě vědmy:
"Ahoj, jak se mám?"
"Dobře! A já?"
25.07.2023 23:22:19 Sonador
nemám vhodná slova, ale chci ti říct, moc ráda tě čtu, celou dobu, co jsi tady... drž se*
25.07.2023 22:29:58 uživatel smazán
Rad bych tě nějak rozveselil, nebo alespoň upoutal tvou soustředěnost na nějaký konkrétní cíl, girasole, ale... byť jsem kdo jsem, momentálně vůbec nevím jak na to...:(
