Návštěvnost
Šachovnice stínů
Šachovnice stínů
Anotace: ... asociace jsou svině ... stejně jako všechny dny ztrát (proč se však prolitá krev stává požehnáním?)
(vzpomínám)
Křížový výslech a útok generála
jsem ze sebe vytrhla
jako zkaženou stoličku...
Bezešvý odchod půlnočními ulicemi
Teplou noc umocňuje alkohol,
který krokům dává pocit bezpečí
... a prázdnoty
... a bolesti,
která za mnou zanechává krvavou stopu
Pevný a rychlý krok mě žene pryč
Až na kraj sídliště
Křižovatka – kam dál?
Stojím... a světla, ta světla!
(nechci světlo, chci tmu!)
Rozum chladný jako Tvá slova
otáčí mou chůzi okružní jízdou zpět
Co bude dál?
Ne, to už ne...
Svoboda je jediné co mám
Značka „zákaz vjezdu“
(mimo vozidla zásobování)
Ale já už nechci zásobovat!
Nikoho a nic!
Ne, už ne
Bože, proč se musím vždycky
tak rozbít,
aby ti druzí pochopili?
Už nechci
Neobětuji už nic a nikoho
Neobětuji sebe
Už nemůžu
Šlapu po stínech větví
jako po šachovnici, temné šachovnici
... a kolem kvete zlatý déšť
Zmatenými dlaněmi obkládám
časy odjezdů autobusů
(na zastávce)
Já však neznám čas
(hodinky i mobil doma)
Neznám směr
Nevím, kam dál...
Zmatené ruce zůstaly za mnou
(možná na té informační ceduli
visí dodnes)
Přede mnou spící sídliště,
za mnou skřípění brzd
nočního autobusu,
kam jsem nenastoupila
(ani jsem nechtěla...)
Na balkóně sousedka něco dělá
(zbláznila se? teď v noci?)
Jenom já jsem letadlo
Jsem zpátky
Jistota kapesníků v kapse byla k ničemu
Neukápla mi jediná slza
Jenom jsem ušpinila několik ulic
svou bolestí
Nastavuješ náruč
smíření
A zakysané mléko
přináší své další pitvání
pro pochopení
(dobré bakterie napravo,
zcestné myšlenky nalevo)
Z pořádného odstupu
točící židle
se snažím rozklíčovat
pravdu od vysvětlení
Vypichuji všechny třísky
Těch jizev je už dost
Uvazuji svůj uzel skoronebytí
do pyžama
s touhou usnout
Otevřená ztráta
však křičí svým hladem po lásce
Znásilňujeme bolest
Sbíráme rozbité střípky srdce
na prostěradle včerejších dnů
A budoucnost klepe na dvířka
měkké peřiny...
Komentáře (24)
Komentujících (18)
Doporučit
TiskA když jdu sama, bojím se ... ale jen těch pocitů ...
14.04.2007 19:16:00 | marllichy
K tomu nemám co dodat, jenom vydechnu.
10.04.2007 09:19:00 | Rádoby zoufalá
... cesty ... pískové ... padají ... zrnko po zrnku ... do podloží v nás Levandulko ...
02.04.2007 10:32:00 | Marcella
Teď už opravdu nevím co říct...:(
01.04.2007 23:53:00 | Verule
Nemám ráda takové cesty,které nikam nevedou. Ty jsi se vrátila,takže zase pohoda.To je fajn.Ale bylo to děsný.
01.04.2007 14:55:00 | s.e.n
Levandulko, jsi mě úplně vyděsila ... ještě, že čtu také komentáře, už bych si začala myslet, že to bylo teď nedávno ... opět jsi mi svojí básní hodně připomněla, něco podobného jsem zažila, bohužel ne jednou, ale hned několikrát, někdo by řekl, že často krát ... nevím, raději na to nemyslet. Napsala jsi to skvěle ... nechtěla jsem hodnotit, proč, ty víš ... ale není to současnost ... tak bych dala víc než 100%,
31.03.2007 11:00:00 | NikitaNikaT.
Koprtinko, sorry, máš pravdu!!! Po odpoledním léčení vidím vše jasněji, chichi ;-D ... alespoň jsem Tě donutila k přemýšlení, protože to Tvoje první zdůvodnění "muži" bylo také mimo mísu ;-)
29.03.2007 17:36:00 | Levandule
Pravidla mluví jasně. Krčními stroji. :)
29.03.2007 15:25:00 | Koprtinka
Koprtinko, obratel není životného rodu ;-))
29.03.2007 14:26:00 | Levandule
věrulínku.. rozplakala si...
29.03.2007 14:18:00 | Zamilovaná do nezamilované doby
Krásná. Nevím kam dál.. to znám..
29.03.2007 14:15:00 | Čekanka
pocity té básničky mě zase dostaly:D
29.03.2007 13:20:00 | Katka Z
Ty Levandulko, já si myslím, že se to píše "krčními obratli" jako podle vzoru Muž. I pravidla českého pravopisu mi říkají, že: obratel, -tle m., mn. 7. -tli
29.03.2007 12:56:00 | Koprtinka
Je to roztrhaný, ale za ty pocity ti ta 100% patří zaslouženě.
29.03.2007 12:38:00 | Azazen
První je správně ;-)
29.03.2007 12:35:00 | Levandule
Ty Levandule, já ti nevím. Myslíš "krčními obratly"? nebo "krčnímy obratli"? Jsem z toho volaká zmetěná.
29.03.2007 12:10:00 | Koprtinka
to je teda fakt výživný a hustý vývar, neskutečné
29.03.2007 10:59:00 | Jarky
"Báseň je dokonale rozbitá", ano, stejně jako ta cesta, po které jsem tu noc šla, stejně jako mé nitro té noci... není to složenina vymyšlených myšlenek... je to téměř přesná reportáž pocitů a dění té noci...
(netýká se současného stavu mé duše, až na angínu jsem v poho ;-D)
29.03.2007 10:44:00 | Levandule
... bolest přenesená do slov ... auvejs !
29.03.2007 10:34:00 | Alci
Ou, ou, tolik smutku a beznaděje. Hodně rozháraná mysl. Bude zítra líp?
29.03.2007 10:29:00 | vandule
Uff, to je tok bolesti...okamžitě bobříky a stavět přehradu!
29.03.2007 10:28:00 | smudlinek
jsem na Vás holky naštvanej ... samé básničky o bolesti ... a dnes jsem sem přišel s tak dobrou náladou ...
... báseň je dokonale rozbitá ...
... u mě sis to zachránila dvířkami měkké peřiny:)
29.03.2007 10:26:00 | shrek1979
Tahle básnička na mě dělá pocit chaosu, zmatenosti, zabloudění, rozpolcenosti...
A v závěru klid a jistota "měkké peřiny".
Krásný den, Levandulko.
AUU - jo, jo, ta básnička je i bolavá.
29.03.2007 10:17:00 | Koprtinka
Úžasný.
29.03.2007 10:14:00 | Lucie Teru