Ataky nesplněných snů.
Výplachů žaludků.
Bez tělesných požitků.
Bez polibků.
Bez objetí.
Polykám krev a prach.
Samota nemá zvrat.
Snad báseň dá cosi zažehnat.
a slunce přijde pošimrat.
Krásné ráno ze samoty u lesa.
Jen píšu se závratí
a drží mě stromová noblesa.
Fantastiko, to je ladivé, dumám * Líbí moooc
16.08.2023 11:30:29 | Dejvis
Děkuji za přijetí této básně. Jsem ráda, že jsem Tebou čtená a velice těší. Každý čtenář pro mě má cenu miliónů dobrých emocí, že řádky nevznikly zcela zbytečně.
16.08.2023 11:41:40 | mkinka
Díky bojím za stromovou noblesu :) tísnivé, ale jakási naděje v té poutavé básní je :)
13.08.2023 11:59:50 | MatyhoZmaty
Na samotě u lesa musí být krásně - a vlastní nikým nerušená samota k tomu. Jakápak tíseň?
13.08.2023 10:40:15 | Zoroaster
Jsem ráda, že v tom cítíš optimismus. Smažu tedy z názvu tu tíseň.
13.08.2023 11:04:14 | mkinka
Jsem v naprosto stejné situaci - a nestěžuji si. Naše životy jsou plné nesplněných snů - sny jsou to jediné, co mě dnes dokáže vážně rozladit a vyděsit.
13.08.2023 11:43:53 | Zoroaster