Milostná poezie není v mém modu.
Počítač nedává a já v teple vlhnu.
Rozkol ideálů i plánů
rozporcoval uvnitř panenku z porcelánu.
Kde je spínač na nos?
Zmenšit se či zvětšit?
Přetvořená z nářků prostěradla.
Sama a sama.
Výborně! Má to tklivost ke kosti *
18.08.2023 16:01:40 | Dejvis
Moc děkuji za podporu mi danou. Vážím si Tvé čtenářské pocty a přeji vše dobré do nekonečných barev vesmíru po Tvých cestách. Velice si potěšil a děkuji za povzbuzení do další tvorby.
18.08.2023 16:17:57 | mkinka
Ta vypadá smutně, ale být sám ještě nemusí znamenat osamělý...a opačně.
V životě hodně zleží na tom, co člověk opravdu chce, viď?
Někdy se ale stane, že zjistí, že něco si přát zapomněl....tak to honem napravme:0*)...přeji štěstí.
17.08.2023 14:24:34 | čertííík
Nejsi sama, mkinko!:-*
Moc pěkná básnička!
17.08.2023 13:02:01 | Žluťák
Ovývám Tě, Jituško, palmovým listem skoro rychlostí zvuku (bez třesku ;))
A plně vychlazený Tě objímám* ;)
17.08.2023 12:54:18 | Ondra