Duše

Nad tělem se vznáší duše
Již nemá důvod setrvat tu
Tak se k nebi nese tiše
Nechce padnout v temnotu

Duše chlapce smutně pluje
Doufá, že už svůj klid najde
Náhle zbystří. Kdo to tu je?
Starý muž, co v ústrety mu jde.

Chlapec poznává v něm svého otce
Radost zaplavuje jeho tvář
Muž však tváří se tak hořce
Vychází z něj temná zář

Otče, cožpak nepoznáš mě?
Chystá se na dojetí
Synu, přestaň! Zklamal jsi mě!
Nekoná se žádné objetí

Celý život promrhal jsi
A teď čekáš moji radost?
Já už ani nevím kdo jsi
Cítím k tobě jenom zlost

Chlapec padá smutně k zemi
Cítí se tak ztracený
Nitro trhají mu šelmy
Nikdy nebyl tolik zraněný

Otec otáčí se zády
Neslyší už chlapcův pláč
Syn od něj utržil rány
Co nezhojí už žádný fáč

Duše chlapce propadá se
Nemůže tu zůstat víc
Kolem ní jen tma zvedá se
Už nespasí ji zhola nic.