Lásce

Žijí ve mě vzpomínky,
kdy přišla jsem Tě zahřát do postýlky.
Je teplo a tak bych se milovala,
píši jen verše,
jak jsem se kdysi smála
v touze i nadšení,
že lepší muž nad Tebe není.

Klopýtám Prahou,
texty brodím dálavou.
Nejsi mýlkou,
jen tichou vzpomínkou.

Už nezavoláš
i to se stává.
Nepřemýšlím,
kde stala se chyba.
Mám Tě stejně ráda.

Až večer se budu dívat na oblohu,
budu mrakům vyprávět,
pohádku, co zná jen vítr
a náš křehký svět.

Tiším slzy.
Tolik mě toho mrzí.
Pořád roste kvítí
a Tvůj dárek stromový
mi dekolt ozdobí.

Je jemný stříbrný
a tenkrát byl z lásky koupený.

Miluji Tě,
i když už ne Ty.

Svět prchá
a já kreslím piruety
i složité tečky za věty.

Drahý.
Jak máš se pořád Ty?

Srdce psalo věty.
A pusa rýsovala štěstí
do cest Tvých.

Třeba jednou
najdeš kytku bledou,
co mává výkresem levandule
a kus ní si vezmeš do postele.

Je to příběh,
co nenajde se.