Sedím u počítače.
Nic se mi nechce.
Samota o dveře tluče
i vnitřní křeče.
Šíleně smutná princezna
pohádku se šťastným koncem nemá.
Ba falešně pokojem si zpívá.
Tak klepu jako datel
a z mraků prý nebude popel,
ale dobrý jetel.
Honění stínů
do divných světadílů.
Pak zprávy na Seznamu.
Už raději nečtu.
Nic nezachráním.
Mlčím.
Vnitřní svět se propadá.
Mám holá záda
a nikdo pohlazení nedává.
Do deníku píšu,
že jsem blázen,
co přál si lásku.
Nečaruji.
Do večera z mrazáku
tahám zmrzlinu
a vlezu si pod peřinu.
Zapomenu.
Jen s těžkým srdcem
další žal naleznu.
Kde se prodává pusa z nekonečného příběhu?
Pár panáků.
Hrst propadů.
Promiňte.
Další zamilovanost nezvládnu.
Dobrou noc,
alespoň píšu,
když brečet neustanu.
Kde jsem udělala chybu?
Polykám i dech.
Nemohu.
Slza myslí na dálavu.
láska se jednoho dne navrátí,
do života Ti opět vstoupí
Nebuď smutná a raduj se třeba z maličkostí,
ať Ti Tvé kočičky radost přináší:-)
24.08.2023 06:17:35 | Misha
Ty naše princezno smutná,
čekej na hodného hocha,
neboj on určitě přijde
dočkaš se bude to příště.
23.08.2023 22:30:06 | Marťas9
"Kde jsem udělala chybu" stojí na konci básně... Člověk dělá v životě spousty chyb, ale v téhle básni není ani jediná. Děkuji, JT
23.08.2023 22:27:13 | mravenec
Proč ten smutek, milá mkinko; i když...já to vlastně chápu. JT
23.08.2023 21:46:55 | mravenec
v nekonečném příběhu jsou bažiny smutku, z těch musí člověk rychle pryč... co nejrychleji to jde, dokud to ještě jde, Jituško;) podám ti ruku a pomůžu ven, jo?*
23.08.2023 15:19:12 | Sonador