Prší

Na terase se válí kočky.
Já dala nádobí do myčky.
Den začíná nedopitým šálkem
a sotva zdolaným jogurtem.

Včera jsem seděla nad tou a tou básní.
Očima hleděla do snů,
které budoucnosti nepatří.

Počítám kapky deště.
Stejně nikdo nepřijde na návštěvu.
Dám se do úklidu.
Pak zabalím hlavu.

Pochoduji se stíny,
které tu nežijí.
Trpaslík neživý dává naději.

Dýchám vzduch
a hodiny těžce bijí.
Za každou promarněnou chvíli.

Jak opilá chodím po probuzení.
Lépe se dýchá
a na těle mi nic není.
Ale duše slzou mluví.
Těká a ruka se klepe každou chvíli.

Sčítám noci, co prožila
jsem v lásce.
Do konce života ponesu si je v sobě.

Dám za závěs vše, co mi chybí
a vyperu to jako špinavé prádlo,
aby to nebolelo.
Z aviváže provoním stěny.

Sny nedotaženy.
Snad v životě,
co bude žít jiný.
Utichám
a vesmír tlumí třesky.

Žádné návraty.
Vše v rytmu Egyptské plačky.