Dvě hodiny

Venku prší a je tma
i duše zpívá z dna.
Procitnutí mezi hlásky
a tělo ví, jak život krátký.

Myslela jsem na smrt,
že je vlastně kamarádka.
Povídám si s ní.
Polemizuji a nedává vrátka.

Koho už tam nahoře mám?
Strýce, babičku i tetu,
prababičku i dědu.

Časy se mění
i já jim květy kladu.
Ratboř, Plaňany.
Oni to vědí,
že jsem tady.

Řeknu si Otčenáš
a podívám se na hvězdy?

Járo mají v nebi dobré cigarety
a tam Tě ta rakovina už nezlobí?

Babi víš že mi už přes dvacet let chybíš?

A druhá babi, že tam někde s holí chodíš?

A dědo, myslíš si, že jsem pořád hezká?

Noc je přeci krásná
jako klisna,
co čeká.

Krásnou noc, hříbátka.
Jsem tulačka hvězdná.