Obraz

Říkal jsi mi o prázdnu
a já byla uvnitř nahá.
Cítila jsem Tvá záda.
Chvilka pouhá.

Říkal jsi o propasti,
že jsme tu jen hosti.
Ještě mě bolí kosti.

Dnes maluji černou.
Oblečení s ní je slušivé.
Míchám kus bílé,
i když se nechce.

Do praporu si dám touhu,
i když ráno nezašimrá nikde.

V zrcadle stárnu
po boku iluzí.
Slzy mě provází.

Vzpomínám na holku plachou,
co schovává se pod skříní.

Jen píšu a míjím život
a překračuji sny.

Uteklo my i Ty.

Zas nenamalovaná.
Linky, stíny.

Kde je Tvůj svět?

Nezapadá.
Slza prochází i zdí.