Děd

 

O hůlku opřený

opodál stál děd

obličej bolestí zkřivený

zanevřel na celý svět.

 

Stojí tu sám a opuštěný

ve vráskách má knihy zapsané

stojí tu shrbený a unavený

stojí tu od rána za bílého dne.

 

Jeho moudrost je zapsána

a vše, co život mu dal i vzal

vyprávět by mohl do rána

kdyby jen někdo poslouchal.

 

Vyprávět pro úsměv dětí

nebo jenom tak pro radost

proč láska je velké štěstí

a přátelství pevný most.

 

Stojí tu vetchý a poražený

možná už celou řadu let

je to tak dávno, co byl mladý

a u nohou mu ležel svět.

 

Stojí tu sám a opuštěný

pohnutím se chvěje ret

slza kane po jeho tváři

tiše pláče smutný kmet.