Ztrácím se

Měl jsi rád můj smích.
Všechno už je pryč.

Měl jsi rád mé polibky.
Už odezněly pohádky.

Skleslá sedím u okna.
Vzpomínám na slůvka vznešená.

Kostka právě vržená
a šestka nepadá.

Na přechodu opět červená.
Stojím jako nedopsaná kapitola,
co leží v srdci.


Jaké je to,
když spisovatelka brečí?

Kráčím bez Tvého světa
a mluvíš cizí řečí.

Metafory možná donesou snídani.
Ale Tvá vůně nedá změny.

Krásné ráno, ty neznámý.
Ať slunce vyjde mezi Tvé dny.

I počasí má přeháňky
a po bouřce se rozjasní.

Pohladím trávu
a po větru pošlu mirabelku.
Alespoň srdce tak neteskní.

Kdy přestane padat slza poslední.

Přemýšlím den po dni.

Život až někdy příliš hořký.