Anotace: ...V nedávné minulosti se mi staly události, kdy jsem nepřestala psát ani se slzami v očích...
Nechte mě být
já nic nechci víc.
Proč dál žít?
Můj smutek nezná hranice
jsem jako město,
které má prázdné ulice
a trvá to
už dlouhé měsíce.
Dokáže mě někdo pochopit?
Že nic nechci víc než v duši klid.
...chtít klid...zdá se to jako prostý přání...ale složitě se v životě plní.
07.09.2023 22:23:55 | Marten
Dokáže to pochopit spousta lidí, Verunko. A spousta lidí už taky zatraceně dobře ví, že chtít klid v duši... to není zrovna málo... to je velkej dar od života... duše se většinou musej prát, se vším, co k tobě přijde... permanentní neklid, to jsem třeba já... ale udržuje mne to ve střehu, dělá mně to silnější a když je přece jen nějaká chvilinenka klidová, tím víc si ji užiju :-)
hezké ráno, sestřičko bojovnice :-)
07.09.2023 11:40:58 | cappuccinogirl
Taky mám psané takové básně - zlá období přicházejí a střídají se s pěknými a vypsat své pocity vždy pomáhá, alespoň u mě určitě a věz, že jistě brzy zase bude dobře;-)
07.09.2023 08:50:33 | o3_gambit