Obálky
Obálky
Smutky balím do obálky
a dávám do anonymní schránky.
Nikdo je nepřečte,
nemají adresáta.
Jen muška šeptá
a slunce nitrem hvízdá.
Píšu do nitra země.
Ta slyší a obejme mě.
Pár řádků,
co rezonuje vesmírem
i přitahuje gravitací.
Vím tajemství,
že i květ někdy dokvete
a úsměv se neobrací.
Život utíká mezi zdí.
Nedopsané kapitoly
a stesk úpěnlivý.
Chtěla jsem být spisovatelka
i jako malá holka.
Teď nevím, kam patřím.
Vidím stín i kout.
Tam schovat se smím
a cítit mír.
Slzy, emoce
probouzí srdce
a rodí nový světadíl.
Komentáře (22)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Bravoo, bude li,zdá Lunová stuha
17.09.2023 10:36:47 uživatel smazán
Mkinko, :-)
jsi naším svět(l)em
-
lucerničkou na literu,
prosím,
nesmutni,
máš tolik oduševnělých básní,
které Tvůj život
jedinečný vypráví.
Objímám a posílám pozdravení,
kéž se žal v ryzí radost promění,
při chvilce nedělní :-)
17.09.2023 09:12:44 uživatel smazán
ten konec je úžasnej... a já už díky němu vím, kam si zajedu na dovču... až ten tvůj světadíl bude, že můžu přijet a trošku v něm s tebou pobejt??? :-)
já chci bejt v tvém světa dílu... jsi milounkej citlivej človíček...u tebe bude ccinu moc fajn :-)
17.09.2023 09:02:17 cappuccinogirl
Návštěvnost
