Mlha
Mlha
Dala jsem Ti mlhu,
protože se bála,
že opustíš mě
a na úpatí hory stála sama.
Rozpouštěla jsem se.
Na částice hmoty
bez hvězd.
Nebyl jsi Ty.
Duše opadala,
jen ta mlha
už sama
ke světlu se prodýchala.
Co je slunce,
když naděje je umrtvena.
Zůstane jen holá stěna
a bolest, co cítím jen sama
uvnitř v sobě nahá.
Komentáře (16)
Komentujících (9)
Doporučit
TiskKomentáře
Velkolepé slova, co zhřejí cévy cestiček z něh
30.09.2023 13:01:22 | Dejvis
...slunce mlhu rozpustí...a to je na tom krásné...;-) moc krásná báseň..
26.09.2023 20:54:47 | Marten
A mlha se rozplyne...a bude... jasněji...krásněji...lehčeji??? Kdo ví??? Ale vždycky...nějak bude, mikinečko miloučká...
26.09.2023 09:56:51 | cappuccinogirl
