Mlha
Mlha
protože se bála,
že opustíš mě
a na úpatí hory stála sama.
Rozpouštěla jsem se.
Na částice hmoty
bez hvězd.
Nebyl jsi Ty.
Duše opadala,
jen ta mlha
už sama
ke světlu se prodýchala.
Co je slunce,
když naděje je umrtvena.
Zůstane jen holá stěna
a bolest, co cítím jen sama
uvnitř v sobě nahá.
Komentáře (16)
Komentujících (9)
Doporučit
TiskVelkolepé slova, co zhřejí cévy cestiček z něh
30.09.2023 13:01:22 | Dejvis
Moc děkuji a těším se z podpory básně a mávám
30.09.2023 13:02:39 | mkinka
...slunce mlhu rozpustí...a to je na tom krásné...;-) moc krásná báseň..
26.09.2023 20:54:47 | Marten
Moc děkuji,martene.potesil jsi a hodně
26.09.2023 23:36:10 | mkinka
Nemám rád hmlu hlavne po nočnej, pekná báseň
26.09.2023 19:23:06 | IronDodo
Děkuji
26.09.2023 19:24:23 | mkinka
Po mlze vychází slunce, jako dnes
26.09.2023 13:46:18 | Marťas9
Děkuji mockrát
26.09.2023 13:47:12 | mkinka
Mlhu odfouknu ...
Budu jak vánek ;-))
***
Ať se Ti daří Jíťo.
26.09.2023 13:17:24 | Fialový metal
Děkuji mockrát, Vašku
26.09.2023 13:23:49 | mkinka
A mlha se rozplyne...a bude... jasněji...krásněji...lehčeji??? Kdo ví??? Ale vždycky...nějak bude, mikinečko miloučká...
26.09.2023 09:56:51 | cappuccinogirl
Děkuji zlatíčko hodne
26.09.2023 10:02:06 | mkinka