Surogát

Ten pohled očí přes stůl,
který mi zašeptal celý jeden život... ten tvůj.
V zastavené vteřině vyprávěl o ženě,
která pere povlečení pouze jedné peřině.

Peřině pod níž je v noci ženou schoulenou a schovávající se před strašidly dospělosti,
však s raním svitem silnou a bojující s nástrahami reality.

Vím že toužíš po odevzdání a přijetí taková jaká jsi osobou,
která by ti byla oporou.
Která by v tvém nitru našla vše čeho se tvá duše bojí
a právě proto zůstala, ukázat ti, že strašidla neexistují.

Bohužel jsem zde pouze já.
Ten koho ten pohled bolí, ale kdo s tím dlouhodobě nic neudělá
Udělat ani nemůže,
stejně jako ty nemůžeš pomoct od bolesti mně.

Ale teď na tom nesejde, teď si tu pro mne a já zas pro tebe.
Vím že budeš chtít hodinu, já zas těch pět minut pro sebe.
Proto počkáme až i poslední host od stolu odejde,
aby jsme alespoň na chvíli mohli zapomenout na strašidla z pod postele.