Pocitová

Šla jsem po zahrádce
a našla lístek ve tvaru srdce.
Viděla jsem v dálce
trs sedmikrásek,
co nezmrzne ani po čase.

Ta zelená je barva přírody.
Zima ještě čeká
a rosa barví němé Ty.

Propadám se mezi snem a fantazií.
Minulostí i krásnou chvílí.

Ticho na verandě.
Kočka spí.
Kde?
Přece v posteli.


Jen píšu
a slova jsou lávou
i čistou nadějí.

Že holoubci i labutě
v zákrytu duše přežijí.
Příroda dá lektvar víry
a pomůže přečkat všechny mrazy.

Jsem bosá
a léčím krvavé rány
od bot, co neseděly.

Chtěla jsem být krásná
a poznala,
že ženskost bolí.

Co mi zůstalo?
Řádky, co nejsou šavlí.

Pá, po neděli.