O lidech, kteří tam nejsou

Tři prázdné pokoje
Ve středu vylidněného města
Jsou plné lidí
Ale oni tam nejsou
Nejsou
Tam

Pokud tam přijdeš, nezapomeň se rozhlédnout kolem sebe
Přelétnout všechny ty nepřítomné chybějící tváře
Možná mě tam najdeš
A třeba mě zkusíš probudit
Protože princové přece vždycky budí princezny
Ale nejspíš ne
Asi by se ti to ani nepovedlo
Už jen proto, že nejsem princezna
A svět je hezčí, když spím

Myslím, že bys mě našel v tom třetím pokoji
Je nejmenší a nejvíc prázdný
A je v něm taková tma, že nejsou vidět hvězdy, které křičí za okny
Budu nejspíš tam
I když ty mě asi nebudeš chtít najít
A tak budeš hledat jiné tváře
Jiných propastí
V jiných očích
(Probuď je, oni vždycky chtěli být krásní a bohatí)

A nebo třeba můžeš být
V úplně jiném prázdném pokoji
V úplně jiném městě
Protože je jich tolik, že je nikdy nebude možné spočítat