Návštěvnost
Nad náhrobním kamenem křik
Nad náhrobním kamenem křik
Černá růže, co neodkvétá,
Krkavčí, co od mrtvých neodlétá,
Náhrobní kámen tvou duši utěší,
Křičíš, ale nikdo tě stejně neslyší.
Sedíš v kleče v kaluži smutku,
Kát své tělo od zlého skutku,
Ráno večera, to bylo moudré,
Pohlazení, snad to bude dobré.
Svíce svit, žár utopen v plamenu,
Pochopení, dotek na tvém ramenu,
Se slzou na víčku lásku pochovat,
A v dobrém na ní šťastně vzpomínat,
Slzu tak vtisknout do náhrobního kamene,
Stále tu jsme... a stále budeme…
Artwork by Sasoura
Komentáře (12)
Komentujících (6)
Doporučit
TiskLáskyplné vzpomínání
před smutkem i srdce chrání...
Opatruj se, Gambite:)
10.12.2023 14:23:46 | Emily Říhová
Emily, děkuji...i ty se opatruj:-)
10.12.2023 15:51:26 | o3_gambit
Jak? Romanticky! A gotika vykukuje.
07.12.2023 18:16:08 | Niška
i tak...všeho trochu...a i gotika má něco do sebe:-)
07.12.2023 19:47:14 | o3_gambit
Martínku, tohle je smutný. Nečekala bych. Ale je jasný, že ani ty, sluníčko, nemůžeš mít ten svůj krásnej úsměv na tváři a v duši pořád. Pohlazení pro tebe, co setře slzu. Ruka moje na tvé rameno a moje tichá slova tobě: "zas vše bude dobré"... vzpomínej, vzpomínky uchovávej a nikdy na nic nebudeš sám.
07.12.2023 16:41:44 | cappuccinogirl
Občas to tak je...někdy je veselo a někdy je smutno...tak to má každý... takový je život...
07.12.2023 16:43:09 | o3_gambit
Ano, já vím... jsem tady, kdybys potřeboval.
07.12.2023 16:47:01 | cappuccinogirl
Děkuji:-)
07.12.2023 17:52:25 | o3_gambit
Z tvé tvorby nejsmutnější, co jsem četla. Láska a to, co k danému člověku cítíš, v srdci zůstane navždy, to je to nejpodstatnější. Smutek, slzy, nic v sobě nepotlačovat, dát jim průchod. Je to projev toho, co jsi k danému člověku cítil. Svým způsobem je to něco na způsob uctění jeho památky...a to je třeba vždy - nezapomínat, vzpomínat.
07.12.2023 16:31:50 | Jupiterka
ano...nezapomínat a v dobrém vzpomínat...
07.12.2023 16:41:29 | o3_gambit