Život
Život
Dívám se
a odhazuji staré mapy.
Už se nikam nepodívám.
Sny prošly potratem.
Prostě na to nemám.
Smích uzavřel se do samoty.
A milování.
Snad v knížkách bez přílohy.
Koukám do vrásek,
co se množí.
Nějak dožiji tu svou tíži.
Hlava se klátí.
Pastelky nevyndané.
Černá tuž je nepoužitá.
Kdo vidí trávu růst,
když je prosinec.
Možná ta báseň
zůstane a dá neštěstí konec.
Řádka jako hozený míč.
Prosákne vláhou
a není, kde se usušit.
Jsou Vánoce za rohem
a pláč křičí za oknem.
Tichá noc s hracím polem.
Pro herečku,
co u zrcadla se cvičí.
Přežít to zoufalé vlnobití.
Komentáře (12)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Skvostně napsaná báseň... jen toho smutku v ní je tolik, že se těžko jednomu unese...
Pěkný den, Mkinko.
18.12.2023 09:29:54 | Helen Mum
A přece se opět rozcinkají zvonky a srdíčko zaplesá
jen ať mysl neklesá, určitě bude zase líp a radostně.
17.12.2023 20:48:57 | CULIKATÁ
Život je změna, určitě tě ještě něco pěkného čeká, jako každého z nás. Jen to neminout. Možná toužíme po čemsi velkém krásném a drobná potěšení nám utíkají mezi prsty. A možná přijde i cosi velkého. Možná. Kéž :-)
17.12.2023 14:57:54 | kozorožka
Žádný všechen život, listím stromům neopadá, I v zimě jehličnany zůstanou vždy zelené.
Jen chlad zebe a mráz do nosu štípá. Za oknem sýkorka si tííká, že vlastně se nic neděje. :-)
17.12.2023 14:02:36 | šerý
