Mrtvé děti a štěstí

Anotace: taková úvaha ze hřbitovní zdi

Mrtvé děti a štěstí

Oprýskaná hřbitovní zídka
podemnou krčí se a chvěje.
Staré zdivo se drolí pod prsty.
A hrobečky neviňátek lesknou se v trávě.

Z betonu a kamene
jsou tvary křížů,
které už dávno ohladil čas.
Pod nimi spinkají bezejmenní .

Tak tu sedím a říkám si,
pod kterým z nich je pohřbeno štěstí?
Možná pod všemi.
U každého tělíčka trochu.

Za slzy, co pro ně vyplakali.
Za úsměvy, když poprvé otevřeli oči.
A alespoň za naději
pro ty,
kteří světlo světa nikdy nespatřili.

Dobrou noc, štěstí.
Spi si dál ve svých hrobkách
pohřbené...
A já si za všechny řeknu,
jestli je žít opravdu tak krásné...