Návštěvnost
Zase smutná
Zase smutná
přejatá po Hamru.
Svět v rozkladu.
Chtěla jsem psát pozitivně,
ale to nemohu.
Brečím ve strachu
od východu do západu
v niternosti osudu.
V tom koutu,
kde jsem já.
Odhazuji pouta života.
Proč žít sama?
Nepomilovaná.
Kam se schovat
a kde zatlouct slzy?
Bolest je trní
a ani, kdo se plazí
nenajde rozřešení.
Amen.
Všemu dění.
Jak krásné je se vybrečet na rameni.
A jak smutné je,
když to prostě není.
Nenaučila jsem se žít sama.
Padám do prázdna.
Otáčím kalendář.
Nepolíbená.
Už zvyklá.
Smrt jednou čeká
a bude laskavá.
Komentáře (14)
Komentujících (7)
Doporučit
TiskTak smutné, jdi si někam na výlet, nebo si najdi kamarádku, zatím. Přeji hodně štěstí.
20.02.2024 20:26:20 | Paulín
Děkuji za podpory smutné básně.
20.02.2024 20:50:41 | mkinka
Umět žít sám je bonus, připravenost, udělej si z toho výhodu Jituš. Pak se k tobě přiblíží i druhá polovina. Připusť, že změna je možná a zvyk nemusí být železná košile. A kalendář dej do šuplíku, na jeho místo s odlehčením stopku vína :-)
14.02.2024 11:33:11 | Vivien
Děkuji za podporu a slova ze srdce.
14.02.2024 11:39:42 | mkinka
Na smrt ještě nemysli, jsi mladá kočenko, co by si bez tebe počli kočičky.
Máš tady nás a je,
vyžeň myšlenky zle,
nikde to není růžové...
14.02.2024 08:38:57 | Marťas9
Děkuji mockrát za povzbuzení.
14.02.2024 08:40:35 | mkinka
Já myslím, že se musíš zaměřit na myšlenku, že bude zase líp, ještě za života, pak budeš mít šanci to změnit.
Pláč a čekáni na smrt... to nikomu nesluší.
Pěkný den, mkinko:-*
14.02.2024 07:44:31 | Žluťák
Děkuji za slova útěchy. A též děkuji, že čteš mou melancholickou poezii.
14.02.2024 07:47:35 | mkinka
dušinko drahá, přeju Ti... a zatím aspoň úsměv a obejmutí*
14.02.2024 07:26:02 | Sonador