Obraz smutku
Obraz smutku
Hledala barvy bez cíle
a narážela na mříže,
co železo bodá.
Rudá a z ruky padala i hnědá.
Lesk odstínů ze slz
maloval minulost.
Proč?
Stažená z kůže duše,
rozklepala se.
Vzpomene si někdo
na ní,
až zemře?
Neví.
Dnes píše
a zase temno v krvi.
Hlava je kaší.
Neznámo ukončí triangl.
Snad mimozemská bytost
ve zvláštním snu.
Dá se bolest umlčet?
Za tisíc let.
Možná.
Ale ne teď.
Komentáře (16)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Bolest umlčí jen radost, hledej ji kolem sebe, určitě ji najdeš, pokud se budeš usmívat, tak si tě najde ona sama.
20.02.2024 20:19:05 | Paulín
Hezké a povzbudivá slova z Tvé strany. Velice citlivě kladeš v řádkách porozumění
a velmi jsem za to vděčná, že si mé básně nacházejí tak pečlivého a citlivého čtenáře.
20.02.2024 20:47:04 | mkinka
Umlčet se dá cokoliv. Když se nehledí na prostředky, jakými se ke kýženému výsledku dojde. ( pardon, ve mne zase rezonuje dnesni zprava o Navalnem ).
16.02.2024 20:31:43 | Veru
