Anotace: Mozaika 2024
Hledala barvy bez cíle
a narážela na mříže,
co železo bodá.
Rudá a z ruky padala i hnědá.
Lesk odstínů ze slz
maloval minulost.
Proč?
Stažená z kůže duše,
rozklepala se.
Vzpomene si někdo
na ní,
až zemře?
Neví.
Dnes píše
a zase temno v krvi.
Hlava je kaší.
Neznámo ukončí triangl.
Snad mimozemská bytost
ve zvláštním snu.
Dá se bolest umlčet?
Za tisíc let.
Možná.
Ale ne teď.
20.02.2024 20:19:05 Paulín
Bolest umlčí jen radost, hledej ji kolem sebe, určitě ji najdeš, pokud se budeš usmívat, tak si tě najde ona sama.
20.02.2024 20:47:04 mkinka
Hezké a povzbudivá slova z Tvé strany. Velice citlivě kladeš v řádkách porozumění
a velmi jsem za to vděčná, že si mé básně nacházejí tak pečlivého a citlivého čtenáře.
16.02.2024 20:31:43 Veru
Umlčet se dá cokoliv. Když se nehledí na prostředky, jakými se ke kýženému výsledku dojde. ( pardon, ve mne zase rezonuje dnesni zprava o Navalnem ).
16.02.2024 10:01:46 uživatel smazán
Máš zajímavé asociace... :))
16.02.2024 08:28:47 uživatel smazán
Moc dobré.