Návštěvnost
Obraz smutku
Obraz smutku
a narážela na mříže,
co železo bodá.
Rudá a z ruky padala i hnědá.
Lesk odstínů ze slz
maloval minulost.
Proč?
Stažená z kůže duše,
rozklepala se.
Vzpomene si někdo
na ní,
až zemře?
Neví.
Dnes píše
a zase temno v krvi.
Hlava je kaší.
Neznámo ukončí triangl.
Snad mimozemská bytost
ve zvláštním snu.
Dá se bolest umlčet?
Za tisíc let.
Možná.
Ale ne teď.
Komentáře (16)
Komentujících (9)
Doporučit
TiskBolest umlčí jen radost, hledej ji kolem sebe, určitě ji najdeš, pokud se budeš usmívat, tak si tě najde ona sama.
20.02.2024 20:19:05 | Paulín
Hezké a povzbudivá slova z Tvé strany. Velice citlivě kladeš v řádkách porozumění
a velmi jsem za to vděčná, že si mé básně nacházejí tak pečlivého a citlivého čtenáře.
20.02.2024 20:47:04 | mkinka
Jituško, je krásná a smutná...
Objetí posílám (*)
18.02.2024 02:10:39 | Alala
Děkuji mockrát.
18.02.2024 06:38:26 | mkinka
...Bolest se nedá umlčet,jen příjmout a proměnit....Ji.
17.02.2024 16:14:13 | jitoush
Ano, mluvíš citlivě.dekuji ti za tento komentář.
17.02.2024 16:43:55 | mkinka
Umlčet se dá cokoliv. Když se nehledí na prostředky, jakými se ke kýženému výsledku dojde. ( pardon, ve mne zase rezonuje dnesni zprava o Navalnem ).
16.02.2024 20:31:43 | Veru
Já to psala o svém vnitřním smutku.dekuji za tvá slova.
17.02.2024 08:40:07 | mkinka