Konečná, prosím, nevystupuj ....

Zavrtěla jsi hlavou
nesouhlasíš a já jen vidím
přeliv vlasů

nepromluvím
tak jako už tolikrát
bojím se svého hlasu

sedneš si na výsluní
možná ani netušíš
že ti tam stále místo držím

chci se na tebe nepřetržitě dívat
s dechem pohupovat na hranici možností
jenže to nevydržím

a zase se topím

žádná voda
žádný kyslík
žádné naděje

čekání na zázrak
jestli se tvůj obličej
znovu usměje

zamykáš se na tisíc západů
s těžkým klíčem na krku
k zemi se ohýbám

pláču slzy z minulosti
sám nevím jestli ještě
své nohy rozhýbám

a odejdu středem

zoufalství

bez ambicí být zase šťastný ...