Pražská

Ráno procházím
okolo Náměstí Míru.
V hlavě počítám ulice.
Možná v písmenkách
je kus světadílu.


Jdu do pekárny
a koupím si buchtu.
A slyším za sebou.
Mami, mami.
Není to pro mě.
Kolaps žhne.


Už nemám chuť k jídlu.
Zkoumám radost druhých lidí.
Pro mě není.

Úterý.
Úsměv a další kus herectví.
Večer padnu v zoufalství.
Samota děsí.

Děti, děti.