Hledím přes okno do chladného rána,
poslouchám písničky brzkého jara,
po tváři hladí mě chlad ruky zimy,
proslýchá se, že svět nebude jiný.
Pod šedou oblohou krákorá vrána,
z jejího zpěvu chlad do srdcí fárá.
Šeď nebe pláče a komíny dýmí,
slyším, že svět můj již nebude jiný.