Divadlo lásky

Sama sebe ztratila,
V neopětované lásce se topila.
Jako bezduchá loutka loutkáře milovala
a po společné budoucnosti toužila.

Myslela si,
že ho změní.
Že ho svou láskou ovlivní,
ale on její lásku zneužil
a do divadla ji použil.

Loutkařem se pro ni stal,
když jí růžové brýle sundal.

V ní se vzedmul žal,
když zjistila,
že jí vše vzal.

Domov, lásku, rodinu.
Jenom protože ho považovala za hrdinu.
Jenom protože byla slepá,
tak pravda mohla zůstat skrytá

Dále duši ji z hrudi vytrhl,
do prazdnoty ji strhl.
Do rukou jí dal provázky,
rád jí tahal na procházky.

Brýle lásky už neměla,
tak jenom trpěla.
Trpěla hrůznou skutečností,
že milovat, ji nemiloval,
jenom rád divadlo hrál.

Jako s loutkou s ní hrál hry zlé,
pro potěšení své.
Přitom pro ni bolestné.

Ona mu složila,
až jednou dosloužila.
Když se proutek přetrhl,
tak ji okamžitě zavrhl.

Než, aby ji svobodu dal
tak ji vzal
a ruce ji svázal.
Hodil ji do moře,
kde ví že nic nezmůže.