Divadlo lásky

Sama sebe ztratila,
V neopětované lásce se topila.
Jako bezduchá loutka loutkáře milovala
a po společné budoucnosti toužila.

Myslela si,
že ho změní.
Že ho svou láskou ovlivní,
ale on její lásku zneužil
a do divadla ji použil.

Loutkařem se pro ni stal,
když jí růžové brýle sundal.

V ní se vzedmul žal,
když zjistila,
že jí vše vzal.

Domov, lásku, rodinu.
Jenom protože ho považovala za hrdinu.
Jenom protože byla slepá,
tak pravda mohla zůstat skrytá

Dále duši ji z hrudi vytrhl
a do prazdnoty ji strhl.
Do rukou jí dal provázky
a tahal jí na procházky.

Brýle lásky už neměla
a tak jenom trpěla.
Trpěla hrůznou skutečností,
že milovat, ji nemiloval,
jenom rád panoval.

Jako s loutkou s ní hrál hry zlé,
pro potěšení své.
Přitom pro ni ,
byly velmi bolestné.

Ona mu složila,
až jednou dosloužila.
Když se proutek přetrhl,
tak ji okamžitě zavrhl.

Než, aby ji svobodu dal
tak ji vzal
a ruce ji svázal.
Hodil ji do moře,
kde ví že nic nezmůže.