Život je vězení

Anotace: Mozaika 2024

V roce 2021
padla přes noc
depresivní sbírka.

Stohy matematických vzorců
běhaly bez konce.
To nekonečno
v bdělosti rýsovalo
mučené plátno.

Pastelky se lámaly
v zuřivosti kostí.
Samota sežrala duši.


O pár let později
miluji hlínu.
Ta dá peřinu
a útěchu v nitru.


Jednou mi dá slast,
že budu moci zemřít.


Teď ještě ne.
Kalich bolesti
si nesu do hrobu
a za pár hvězdných let
se usměji.

Teď prosím.
Nemohu.

Mám ještě námrazu.

V noci zimnice.
Nápory pláče.


Nicota
a děs
pro bezcílného hráče.


Koláče nechutnají.

Cítím pocit viny.


Jak z betonu
se mé sny nevzpamatovávají.

Kdy už bude konec
ve světě bez nadějí?


Mlčím.


V dlani mě utišují
němí ptáci.


Ticho.

To ticho ničí.

Svět za hranicí
bez perspektivy.
Ztráta víry.

Nic a nic.

Já brečí.