Dříve jsem hrával hry, plný radosti
Dříve jsem neskákal, do té propasti
se jménem samota, která tu dřímá,
v rohu pokoje je jako živá
Cítím se, jako žralok na souši
Jako oáza na vyprahlé poušti
Jako opilec, co přespává v houští
Jako potápěč, který na dno se spouští
A ráno ze snu snad procitnu
a v kráse života se zas ocitnu
Kdybych já jen nelhal sám sobě
Vždyť já jen nechci tu samotu v domě.
...dobrý, jen nemusíš rýmovat za každou cenu...;-)vítej...
17.03.2024 11:46:41 | Marten
Vybral sis správnou cestu, tady v modrých řádcích je svět v pořádku, vítej mezi nami, hezká báseň
17.03.2024 08:40:03 | Marťas9
Teď už jsi tady,tak nejsi sám,jsou tu literaci
16.03.2024 23:21:14 | mkinka
Krása :D
16.03.2024 23:02:19 | Anezka.M
Dobrá práce na prvotinu. Jen tak dál. Vítej v modrém světě :-)
16.03.2024 22:59:05 | fisus
Dobrý;-)
Vítej.
16.03.2024 22:17:36 | Žluťák