Dívali jsme se na film,
kde umřel hrdina.
Já byla ubrečená.
Ty jsi mě hladil
a miloval až do rána.
Tehdy jsem byla
ještě šťastná,
že jsem žena
z krásných slůvek polapená.
Nyní nespím
a hlídám pouliční lampu.
Televize nehraje
a Ty nepřicházíš.
Ticho, prázdno
a truchlivé nic.
Bez Tebe neumím žít.
Co příště?
Zakázat si se zamilovat.
Bude to fungovat?
Brečím do klína.
Uteklo mládí
a zavřela se hvězdná brána.
Zase sama a znovu uplakaná.
Zakázat srdci milovat, zamilovat se... kdyby to bylo možný, byl by někdy svět o dost jednodušší...jenže, chtěli bychom to??? Jsem s tebou, Mkinečko milá... jsem i v takhle divný hodině:-)**
17.03.2024 01:35:39 | cappuccinogirl